Kulturistika

Historie

Dnešní celý název oddílu je Oddíl kulturistiky a silového trojboje TJ Spartak Uherský Brod. Tento název vznikl v září roku 1994, protože v roce 1993 se od svazu kulturistiky oddělil svaz silového trojboje a abychom mohli závodit jak v kulturistice, tak v silovém trojboji, bylo nutné přihlásit se v obou svazech. Tak jsme oddílu dali takový dlouhý, vše říkající název a zaregistrovali jej v obou svazech, což pravidla dovolují.Původní název byl Oddíl Kulturistiky TJ Spartak Uh. Brod a ten vznikl v roce 1972 z popudu několika nadšenců tohoto mladého sportu. Za zakladatele je považován Antonín Adámek, který tyto nadšence sjednotil a přivedl pod křídla TJ.

Pan Adámek se taky stal prvním předsedou oddílu a zároveň trenérem. Po počátečních peripetiích s cvičebním prostorem (na gymnásiu), získal oddíl místnost v sokolovně a tou byla malá šatna, která se musela při různých akcích vyklidit. Další zastávkou na cestě za důstojnými podmínkami pro cvičení bylo "peklo" v sokolovně. To mělo taky spoustu nedostatků. Byl to vlastně vlhký nevětratelný sklep kde se pořádávaly plesy a když měli ples rybáři, kteří tam připravovali ryby, bylo to cítit ještě několik měsíců. Dalším velkým nedostatkem byla špatná nebo vůbec žádná izolace proti vlhkosti. Když trochu víc pršel místo rozcvičení jsme museli vynést nateklou vodu a vytřít - 160 kýblů vody byl průměr. Po několika letech se zadní stěna začala opravovat a tak jsme se dočasně přestěhovali do veliké šatny, ale to bylo také špatné, protože se stávalo, že jsme přišli na trénink a tam byla nějaká akce, tak jsme šli domů. Proto jsme se rádi vrátili do pekla, kde nás rušili pouze přes plesovou sezonu. Po opravě se povodně podstatně zmenšily a klesla jejich četnost. Před začátkem rekonstrukce sokolovny jsme se přestěhovali do tělocvičny. Ze začátku jsme museli nářadí uklízet do rohu, protože do tělocvičny se chodilo normálně cvičit, pak už jsme do tělocvičny chodili pouze my,a sokolovna se začala opravovat. Po krátkém čase jsme se museli přesunout i my.

Našim dalším cvičebním prostorem byla nářaďovna ve sportovní hale. Ze začátku to byl volně přístupný prostor z plochy haly a tak jsme postavili dřevěnou stěnu a tak vznikla uzavřená posilovna, sice malá ale suchá a čistá. Zde jsme působili po dobu opravy sokolovny a měli slíbenou novou větší posilovnu v nově opravené sokolovně i s novým nářadím. To byla první investice Tělovýchovné jednoty do našeho oddílu, doposud jsme používali nářadí, které jsme si svépomoci vyrobili.

Kýžený okamžik nastal v dubnu 1990 kdy jsme se stěhovali nazpátek do sokolovny do místnosti která vznikla spojením bývalé malé a velké šatny a sprch a zároveň jsme dostali dvě šatny se sprchami, menší pro ženy a větší pro muže. To bylo, potom čím jsme prošli, terno, čas však ukázal že to bylo pouze pozlátko, které dlouho nevydrží, ale k tomu se ještě dostanem.

Na začátku roku 1990 kdy celá společnost procházela různými změnami jsme se rozhodli i my v oddíle k jedné změně a tou bylo zřízení fitnescentra. Filozofie byla asi taková : oddíl zůstane zachovaný a bude se zaměřovat více na soutěže a kondiční cvičenci budou cvičit za poplatek a vydělané peníze pujdou na údržbu , rozvoj a chod oddílu.

Nová historie začala 23.4.1990 kdy jsme otevřeli pro veřejnost nové fitnescentrum. První zádrhel nedal na sebe dlouho čekat, reklamovali jsme některé nové stroje. V té době totiž existoval pouze jediný výrobce takového zařízení a tím byl Slovsport Košice a tak nebylo z čeho vybírat. Reklamace byla uznána a tak jsme několik strojů vrátili. Další problémy přišly brzy nato a tím byly záchody, které jsou nad posilovnou. Pod stropem totiž vedou odpady a ty nebyly nejlépe udělány a při větším provozu nám zatékalo do posilovny. Po několika urgencích došlo k nápravě tím že se záchody zamknuly a nepoužívaly se.

Problém s reklamací byl v tom, že nebylo už komu reklamovat, podnik totiž už neexistoval. Tak byl pár let klid, ale pouze do té doby než Spartak pronajal celou sokolovnu na Tropic a tím začalo nekonečné trápení se zateklou vodou a zápachem. Pomalu se začala projevovat zemní vlhkost, opadávání omítky, potečený strop a stěny splašky. To kultuře posilování vůbec neprospívá.

V roce 1998 přešla sokolovna pod správu TJ Sokol a náš oddíl, protože byl pod TJ Spartak, musel platit nejenom energie ale i nájemné. Další ranou bylo, že nám zůstala jenom jedna šatna. Tu jsme rozdělili, ale sprcha se rozdělit nedala. Tak poslední zbytek cvičenek se od nás odvrátil a začaly navštěvovat ženské fitnes kde prostředí bylo na jakési slušné úrovni. Naše filoZofie pomalu ale jistě brala za své. Už nebyly peníze na koupi nových strojů jako doposud, ale horší bylo že pomalu klesal počet návštěvníků, přitom se nedá říct že by míň lidí navštěvovalo posilovny, začali prostě chodit za lepšími podmínkami i když často za víc peněz. Při neustálém růstu nákladů a klesání zisků situace začala být kritická. Začali jsme uvažovat že se přesuneme do sportovní haly, kde bychom nemuseli platit nájemné a nějaké to místo se tam najde. V té době bylo volné druhé patro na východní straně od ubytovny, kde byl dříve sportovní lékař. Nechali jsme vypracovat projekt na úpravu tohoto prostoru, ale když byl projekt hotov, výkonný výbor Spartaku rozhodl, že v rámci úspor přesune kanceláře ze západní strany na stranu východní, aby se nemuselo na západní straně topit a taky to bylo od ruky, protože hlavní vchod byl již delší dobu uzavřen.

Po dohodě na výkonném výboře Spartaku se rozhodlo, že se vypracuje projekt na posilovnu v patře západní strany, to je od Araveru. To se psal podzim 2003. Projekt byl vypracován na ohlášení stavby, a v prosinci se na výboru Spartaku rozhodlo zaslat na městský úřad ohlášení o provádění stavby, a od 2.1.2004 jsme brigádnicky během čtrnácti dní vybourali všechny zbytečné příčky a následně nastoupili učni ze stavebního učiliště, kteří do konce února přestavili co bylo potřeba a taky udělali rozvody vody. V té době se zjistilo že ohlášení stavby nestačí, že je potřeba stavební povolení, a tím se okamžitě zastavily všechny práce. Do toho se vložili úředníci z města, na všechno chtěli projekty, které jsme museli zadat renomovaným firmám a náklady samozřejmě šplhaly do výšek. Úředníci nám vyčítali, že jsme začali bez stavebního povolení a že nejsou peníze atd.. Jen podotýkám - od března se nic nedělo a 20. prosince jsem měl telefon že se bude dělat nové topení a že se musí strhnout obložení nejpozději ihned.A zase klid, na jaře jsme na radu odborníků vytrhali parkety, které byly pouze na jedné třetině, a udělali podkladní beton pro novou podlahu, na kterou sehnal sponzora pan Ing. František Špaček. Podlaha byla hotova ke konci prázdnin.

Na podzim roku 2005 se provedla stavba nové šikmé střechy, protože do původní zatékalo ( naše prokletí ). A zase nastalo období klidu. Ledy se začaly hýbat až na jaře roku 2006, kdy město odsouhlasilo částku 300 000 Kč na sportovní halu a z toho se mělo 200 000 Kč investovat do dobudování posilovny a 100 000 Kč na opravu odpadů ze sprch v šatnách sportovní haly. To byl konečně impuls, který nám ukázal, že se blíží konec a nabil nás energií na dokončení díla, i když cesta byla ještě trnitá. Za tyto finance byla provedena elektroinstalace a sádrokartonový podhled. Zbývalo sociální zázemí, obložení zdí, koberec na podlahu, zrcadlová stěna, oprava strojů a nákup nových. A jelikož světlo na konci tunelu svítilo už dostatečně a výkonný výbor TJ souhlasil s uvolněním financí na dostavbu, začali jsme s oslovováním různých sponzorů a odpoledne po zaměstnání a po sobotách jsme pracovali sami.

Dne 14.11.2006 se v sokolovně cvičilo naposledy a pak jsme posilovnu zavřeli. Rozložili jsme všechny stroje, začali je opravovat a nechali nastříkat. Představa byla, že od ledna začneme cvičit v novém. Ale nastaly další komplikace, někteří členové odmítali dál v takovém tempu ve svém volném čase pracovat, a tak se termín otevření neustále protahovalo. Z hrstky členů nás zůstala polovina a v lednu výkonný výbor TJ rozhodl, že posilovna musí být začátkem března otevřena. Hektická doba začala gradovat, protože termín byl neúprosný a v tuto dobu byli pouze dva páry rukou a občas ještě další dva, ale dokázali jsme to a 6.3.2007 v 9,00 hod. se otevřelo pro veřejnost. Největší zásluhu na tom měli pánové Sedláček a Bobčík, samozřejmě TJ Spartak a sponzoři.

Členové oddílu odpracovali od 2.1.2004 do 5.3.2007 celkem 1811 brigádnických hodin, z toho pan Sedláček 671 a pan Bobčík 635. Nyní je potřeba ještě dovybavit zázemí a bar, aby se zde mohly prodávat různé potravinové doplňky a iontové nápoje vícero druhů.

Vzpomeňme ještě předsedy oddílu a úspěchy našich závodníků. Prvním předsedou byl Tonda Adámek, který působil v začátcích, to je v 70tých letech, na přelomu 70tých a 80tých let se stal předsedou Pepa Martinec, kterého v půli 80tých let vystřídal ing. Luboš Kroča, který se významnou měrou postaral o to, aby se v nově opravované sokolovně vybudovala posilovna. V roce 90 se stal předsedou Josef Lekeš, zatím posledním a současným předsedou je Stanislav Sedláček a to od druhé poloviny 90tých let.

V 70tých letech se stali nejúspěšnějšími závodníky Pepa Martinec, který se v silovém trojboji v kategorii do 110 kg probojoval na mistrovství České republiky, kde skončil na 7. místě, dalším úspěšným závodníkem byl mladší dorostenec Stanislav Sedláček v kulturistice, který vyhrál titul absolutní přeborník Jihomoravského kraje, v té době nejvyšší soutěž. V 80tých letech jsme měli závodníků celkem dost, ale na republikovou úroveň se nikdo nedostal.

Až na přelomu let 80tých a 90tých let a dále, jsme měli několik borců kteří mohli měřit síly na úrovni České republiky, a to především Anna Prchlíková-Honková v silovém trojboji v kategorii do 67,5 kg a dále Miroslav Hudeček, ten v kategorii do 110 kg. V kulturistice to byl dorostenec Michal Zpěvák a muž Zdenek Popelka.

V minulých letech době oddíl proslavil, řekl bych, že nejúspěšnější závodník dosavadní historie oddílu Radim Hruška v Benčpresu v kategorii do 110 kg a dále Jakub Remeň v silovém trojboji v kategorii dorostenců do 90 kg. V roce 2005 skončil Radim Hruška třetí na mistrovství České Republiky, Radim Remeň svou výkonností dokázal získat Mistrovskou výkonnostní třídu. V posledním období jsme měli výborného závodníka Romana Johaníka, mistra České republiky v Benčpresu juniorů do 90 kg a stříbrného z mistrovství České republiky v trojboji v kat. juniorů do 90 kg.

Kontakt

Stanislav Sedláček
Mobil: 774 574 159
Email: sedlacek@quick.cz